František Kadluba

Deset let jsme spolu zpívali v Hlaholu a čtrnáct let na něho vzpomínám. Byl jedním z klíčových členů tohoto spolku a mám takový pocit, že to byl on, který inicioval moje zapojení mezi myslocké chlapy. Měl jsem rád jeho zpěv (vždyť pocházel z Podluží!), měl jsem rád jeho energii a ráznost, se kterou pomáhal řešit všechny zákruty spolkového soužití starých chlapů, měl jsem rád jeho humor a ochotu podílet se na taškařicích, které nás občas napadly. Nesmrtelným se stal jeho výstup na oslavě kamaráda a učitele Miloše. Tiše se z oslavy vytratil, aby se za pár minut vrátil převlečený a nalíčený jako stará cikánka Eržika, která se prohlásila za manželku staromládeneckého oslavence. Následoval hodinový stand up, čistá improvizace, po které nás ještě dlouho bolela bránice.

Bravurně zvládal svůj hlas ve sboru a občas popoháněl členy, kteří byli při nácviku pomalejší nebo se na zkouškách nevěnovali plně zpívání. On sám jenom občas zažertoval, že je největším šéfem v Mysločovicích, protože má pod sebou nejvíc lidí (pointa byla v tom, že byl správce hřbitova). Bohužel příliš brzy a nečekaně se naplnily jeho pozemské dny. Když měl pohřeb, byl jsem zrovna ve Francii. Ještě přes internet jsem pomáhal formulovat smuteční řeč Hlahola a v čas pohřbu jsem se za něho pomodlil na jednom z vrcholů Pyrenejí v rámci svatojakubské pouti. Ještě si vzpomínám, že jsem vdově jako omluvu za svoji nepřítomnost na pohřbu přivezl svíčku přímo z Lourd.

Když tak přemýšlím nad člověkem, zpěvákem a kamarádem Františkem, chce se mi s pokorou říct: "Takových víc a nás míň!"

zpět