Jiří Palka

Hned mě zaujal. Bylo na něm vidět, že se s ním život nemazlil, ale ho to nepoznamenalo ani neohnulo. Bydlel ve mlýně, který mu zůstal po otci. I když v jeho řemesle za komunismu pokračovat nemohl, udržoval mlýn plně funkční a občas sousedům namlel šrot, když ho požádali. Rád také návštěvníkům ukazoval mlecí zařízení a s hrdostí upozorňoval na ve své době moderní pohon vodní turbínou (i když dnes už soustrojí poháněl elektrický motor). Zpěvák byl průměrný, ale osobnost nadprůměrná. Měl rozhled a překvapivě hluboké znalosti například o historii mlýnů v celém regionu. Také díky němu dodnes kupuju mouku z Kojetína, protože se uznale vyjádřil o její kvalitě. I v oblasti hudby mne překvapil poznatky, které bych u chlapa z dědiny vůbec neočekával. Byl pevně ukotven v tradici svého rodu i regionu. Na vystoupení nosil kožené kalhoty, součást kroje, kterou zdědil po svých předcích. Měli jsme se rádi, i když jsme o tom vlastně nikdy nemluvili. Při svém nadhledu byl obdařen i dávkou sebekritiky. Když usoudil, že by pro sbor pěvecky nebyl přínosem, přestal chodit na zkoušky. Ale možná ho jenom lidsky rozčiloval někdo z našeho spolku, nevím. Už jsme se vídali míň, ale pořád jsem při příležitostných setkáních cítil, že má vše v hlavě podivuhodně dobře srovnáno - od politiky přes každodenní záležitosti až po kulturu. Nakonec onemocněl, chřadl a byl převezen do nemocnice. To se příčilo jeho nátuře - přiměl své bližní, aby se mohl vrátit domů, do rodného mlýna. Vystoupil z auta a prakticky vzápětí, když s dopomocí vyšel po schodech do kuchyně ... zemřel.

Myslím, že to tak chtěl - ukončit své pozemské putování tam, kde byl po celý svůj život ukotven a kam patřil. "Ten myslocké mlén, to je Bože mlén..."

zpět