Jiří Hána

Jednoho dne se v mužském sboru Hlahol objevil Jiří z Tlumačova. Zpěvák byl dobrý a s radostí jsme ho přijali mezi sebe. Moc toho nenamluvil, ale na zkoušky chodil poctivě a prakticky hned s námi začal vystupovat. Postupně jsme se o něm dozvídali útržky jeho životních osudů. Se svou ženou vychovávali děti v pěstounské péči, bylo jich dohromady tuším sedm. Také jsme pochopili, že to úzce souvisí s jeho prostou, ale hlubokou křesťanskou vírou. K jeho muzikantské minulosti se váže jedna úsměvná historka - když už se jeho ženě zdálo, že hraní na pohřbech a hlavně po pohřbech není pro jejího Jirku a jeho játra moc zdravé, rozšlápla mu jeho trumpetu a našla pro něho bezpečnější hudební aktivitu v rámci Hlaholu. Celé to vzal s klidem. Nikdy si na nic nestěžoval, i když zdravotně na tom nebyl v poslední době nejlépe. Proto nakonec přestal jezdit na zkoušky, už to prostě nešlo. Snažili jsme se ho zvát na spolkové akce, chyběl nám. Naposledy jsme se viděli a rozmlouvali spolu, když jsme dělali spolkovou zabijačku, vlastně jen tlačenky. Přivezl nám ho jeden ze synů. Jirka byl už hodně nemocný, ale šťastný, že jsme se mohli setkat. Poslední sbohem jsme mu pak dali na hřbitově v Tlumačově.

Když stavíte dům, potřebujete dobré cihly. Církev pro svůj "chrám" potřebuje zase "živé kameny". Zpívající hlapi z Hlahola by měli mít vlastnosti dobrých cihel i "živých kamenů". Jirko, i když už zpíváš někde jinde, pořád patříš mezi nás, pořád jsi dobrou cihlou a "živým kamenem" Hlaholu.

 zpět